Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nezameniteľný Trevorov spev-škrekot, svojský zvuk a spôsob hry na klávesy, charakteristický gitarový sound a nakoniec aj jedinečná technika hry na bicie - to všetko sú atribúty, na ktorých stavia osobité zoskupenie z Talianska menom SADIST, a podľa ktorých ho je možné bez problémov identifikovať. Či už patríte k priaznivcom SADIST alebo nie, musíte uznať, že táto banda si dlhodobo dokázala udržať status legendy a hľadača nových postupov. Podarilo sa im túto povesť udržať aj novým albumom?
Po predchádzajúcom, návratovom albume „Sadist“ prichádzajú Taliani s tématickým opusom, na ktorom sa venujú zime, ako i radostiam a starostiam s týmto ročným obdobím spojenými. Fascinácie snehom a mrazom sa zhostili vcelku vkusne a aj s humorom, čo kvitujem. Snáď za jediný úlet opačným smerom – k trápnosti – možno počítať hlúpučký obal albumu. Ak odhliadneme od netradičnej tématiky, ostatok albumu je naopak tradičný, miestami až príliš tradičný SADIST. Tvrdý, agresívny, melodický, no hlavne hráčsky a zvukovo vypiplaný. Samozrejme, aj so všetkými pozitívami i negatívami, ktoré takéto opakovanie sa so sebou prináša. Nech sa pozerám na „Season In Silence“ z ktoréhokoľvek pohľadu, môžem skonštatovať, že odpoveď na otázku položenú na začiatku bude jednoduchá. Nepodarilo úplne. SADIST sú stále legendou, no na hľadanie nových chodníčkov už zjavne rezignovali – čo nie je tá najlepšia správa. Áno, stále sú to výborní inštrumentalisti a hudobníci, no už nedokážu prekvapovať tak, ako v minulosti. SADIST sa spoliehajú na istý štandard, ktorý stačí nielen im, ale hlavne väčšine fanúšikov – či je tento stav k dobru veci, si nie som celkom istý.
Na záver recenzie predchádzajúceho návratového albumu „Sadist“ som napísal túto vetu: „Pri ďalšom stretnutí už nemusím byť takýto ústretový“. A dnes už môžem potvrdiť, že môj zdvihnutý prst sa zmenil na mávnutie rukou.
1. Aput
2. Broken And Reborn
3. Season In Silence
4. The Attic And The World Of Emotions
5. Evil Birds
6. Ogron
7. Night Owl
8. Snowman
9. Bloody Cold Winter
10. The Abyss
11. Frozen Hands
12. Hiberna
Diskografie
Season In Silence (2010) Sadist (2007) Lego (2000) Crust (1997) Tribe (1996) Above The Light (1993) Black Screams (demo) (1991) Black Screams (EP) (1991)
Na nějaké přehnané mávání rukama to rozhodně není, drahý kolego. Jistě, SADIST "pouze" pokračují tam, kde skončili na předchozí comebackové nahrávce, nicméně stále tak činí s grácií a nadhledem. Upřímně, od italských techniků už ani nečekám taková překvapení, jakými byly svého času "Tribe" a zejména pak "Crust". Suma sumárum, ač je tenhle sněhulák zas o trochu více čitelný, je mi pořád sympatičtější než bizarní deska s dvojitým dudlíkem na obalu.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.
Objev na první poslech srovnatelný s Nory MEER, Dánové ISBJÖRG uchvacují podobně hravým a progresí provoněným poprockem. Ty melodie, klavír a vzletné aranže včetně sebevědomých vokálů mě napoprvé prostě dostaly do kolen. Uvidíme, zda první dojem vydrží.
Rogga Johansson nepolevuje. PAGANIZER jsou jednou z jeho hlavních kapel a samozřejmě doručují švédskou deathmetalovou klasiku. Rychlejší kousky jsou standardem bez překvapení, osvěžení naopak přinášejí ty pomalejší. Nejlepší skladba je ta úplně poslední.
SENTIENT HORROR narukovali k mrtvým do služby a v novém zaměstnání se jim daří náramně. Lásku k (převážně) švédskému death metalu nezapřou, hlavně pak k prvotnímu chrastění v režii ENTOMBED. Živelná OSDM deska s lehkou thrashovou patinou. Šlape to skvěle.
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.